Památník Alfonse MUCHY
(stará radnice)
25. července 2003 se v Ivančicích otevřela v celé své kráse jedna z místních historicky nejcennějších budov – renesanční dům „staré radnice“ na Palackého náměstí s orientačním číslem 9. Tento dům je veden jako významná pozdně renesanční nemovitá kulturní památka na pozdně gotických základech. Slohové určení je z r. 1544 podle vysunutého arkýře 1. patra, který spočívá na krakorcích s datováním 1544 a městským znakem. Překrásné místnosti domu jsou zaklenuty rozličnými klenbami – křížovou klenbou s vysokým hřebínkem, valenou klenbou s pasy, diamantovou klenbou, nebo v arkýři krásnou sklípkovou klenbou. Pod budovou jsou rozsáhlé sklepy se šnekovým schodištěm, a omítky jejich stěn jsou popsány starými nápisy.
Významnou událostí v historii této budovy bylo zasedání zemského sněmu ve dnech od 13. do 19. dubna 1608, na kterém se sešli zástupci moravských, uherských a rakouských stavů, aby sepsali smlouvu, ve které žádali dosazení Matyáše Habsburského na trůn. V té době vrcholil boj o náboženskou svobodu, který zakončila bitva na Bílé Hoře.
Budova později sloužila různým účelům a bylo v ní provedena řada drobných vestaveb. Poslední sídlo před rozsáhlou rekonstrukcí zde měla Základní umělecká škola.
Po několikaletých stavební pracích se interiéry vrátily do původního vzhledu.
Do přízemí budovy se na počátku roku 2003 přestěhovalo Kulturní a informační centrum Ivančice a s ním i Expozice Vladimíra Menšíka.
„Ivančický rodák Alfons Mucha 1860-1939“ je tématem výstavy v celém horním patře. Unikátní fotografie modelů, kopie pamětních desek, úmrtní list, věci osobní potřeby i mnoho osobních písemností a originálních maleb se podařilo sestavit do překrásné expozice v netradičním řešení. Tato výstava byla slavnostně otevřena 24. července 2003.
Galerie A. Muchy – nádherný historický sál v přízemí, se stropem zaklenutým do středového toskánského sloupu – slouží k příležitostným výstavám a komorním koncertům.
Od 13. století byly Ivančice královským městem s příslušnými právy.
Výrazem samosprávy byla radnice, kde se v pravidelných termínech scházeli konšelé. Z činnosti městské rady v době po husitských válkách se nám zachovala městská kniha uložená dnes v Okresním archivu v Rajhradě. Latinský zápis o jejím založení zní takto:
„L. P. 1442 byla pořízena tato městská kniha skrze konšely Bertíka Nikuše, Honzíka Řezníka, Jana Sanderlina etc., přísežné radní města Ivančic, a založena v neděli po Všech Svatých. A první se budou zapisovat nemovitosti.“
Hned první záznamy v této knize se týkají domů, které patřily k obecnímu majetku. S největší pravděpodobností jde o dvě parcely, na kterých byla postavena radnice, dnešní Památník A. Muchy.
Roku 1443 v pondělí po Nanebevstoupení Páně se zakoupil jistý Jakub Taischlinus na domě, ze kterého měla obec povinnost platit daň kaplanovi do Pohořelic, tzv. „věčný plat“. Jakub převzal tento závazek (stanovený podle ceny domu, která byla osm kop pražských grošů) na sebe. Podle dalšího záznamu z roku 1446 podal tentýž Jakub městské radě vyúčtování. Jeho závazek se měl nadále vztahovat k městskému špitálu (tehdy znamenal špitál spíš chudobinec než nemocnici).
Druhá parcela v ceně dvou kop pražských grošů, rovněž poplatná Martinovi, kaplanu v Pohořelicích, byla obsazena Jakubem Kašparem.
Oba Jakubové se museli obci zaručit řadou důvěryhodných svědků.
Po 15 letech se v knize setkáváme s dalším zápisem (tentokrát v jižním dialektu němčiny), který se zřejmě vztahuje k těmto domům. Věčný plat už nešel do Pohořelic, ale ke špitálu (chudobinci), který stával na místě dnešního autobusového nádraží:
„Rovněž se zde znamená obsazení dvou domů – Ondřeje Notscolara a Hanse Kožešníka, kterým se od pradávna říkalo „velký dům Šankvičárský“, a které koupila obec a vysadila s činží ke špitálu – tj. s povinností platit na sv. Michala 5 grošů a na sv. Jiří 5 grošů, každoročně a navěky. A tyto domy mají a dostaly všechny výsady, jaké každý větší nebo menší soused ve městě podle jeho práva má: s vařením piva a šenkováním, s koupí a prodejem, s veškerým obchodováním i s povinností plnit všechno, co ostatní domy v obci za právo mají. A k lepšímu potvrzení vyplatil jeden každý při sezení rady celou hřivnu obci k užitku, na radnici nebo v radnici. A stalo se tak před oběma radami, ze staré rady purkmistrem toho času Jiříkem Kovářem a ostatními spolupřísežnými Honsem Bednářem, Filipem Polauarem, Honsem Eiglem, Křišťanem Soukeníkem, Ondřejem Mudrákem; a z nové rady Michlem Poslíkem, Honsem Piberlem, Petrem Rinderschinkem, Mikulášem mladým Ticháčkem, Honsem Muchapeckem a Marcinem Domanem.
Dáno na 11 tisíc panen L. P. 1461 rukou (písaře) Frenátora.“
Podle tradice byla dnešní renesanční budova právě oním domem Šankvičárským.
V podobných datovacích formulích se jmény konšelů městské rady se po celé 15. století objevují jména Muchapeck i Mucha. (Jméno Muchapeck mohlo vzniknout jako odvozenina jména Mucha spojením s názvem řemesla Bäcker = pekař).
Většina jmen uvedených v nejstarší městské knize již v Ivančicích neexistuje, ale jméno Mucha dodnes zůstává.
Jméno MUCHA tak dnes můžeme považovat za jedno z nejstarších, ne-li nejstarší rodové jméno zachované v Ivančicích.